Do týmu přišli teprve před touto sezonou. Svými výsledky a především svým přístupem k cyklistice však zaujali ihned a bezesporu se stali důležitou součástí naší žluto-černé party... Štěpánka a František Hojkovi. Prosím, seznamte se!
- Štěpánka Hojková, juniorka, ročník 2003
- František Hojka, kadet, ročník 2005
Se Štěpánkou jsem si povídala v Novém Měste na Moravě, kde velmi úspěšně absolvovala závod Juniorské světové série, ve kterém obsadila 27. místo, které mohlo být i o kousek lepší, nebýt nepříjemného pádu v jedné z technických sekcí...
Štěpánko, jste s tvým bráchou poměrné nové týmové akvizice, tak pověz, kde jsi se cyklistice věnovala, než jsi přišla k nám?
Já jsem od svých 13 let jezdila za Jaroslav Kulhavý Cycling Team, no a minulý rok, přesně 22. května, jsem si zlomila nohu a měsíc na to, jsem šla ještě na operaci s loktem, takže jsem vlastně celou sezonu nezávodila. Pak jsem se vrátila do tréninku a někdy vloni na podzim se nám ozval Martin Řehák, že by měl zájem o bráchu do týmu a případně, že jako takový balíček by přibral i mě. Takže takový 1 + 1 zdarma (smích). Myslím, že pan Slavíček se na to v první chvíli úplně netvářil, ale Martin mě zná i ze závodů před zraněním, kdy jsem závodila i s Kájou (Bedrníkovou, pozn. redakce) a ten chtěl i mě, což mi určitě hodně pomohlo, protože bez toho bych se asi na podobné závody, jako je třeba JWS, vůbec nedostala a asi ani do takové formy v jaké jsem teď. Takže za to jsem moc ráda!
A kdo jezdil dřív na kole, ty nebo brácha?
Já.
A jak to vůbec takovou holku napadne, věnovat se tak tvrdému sportu jako biky jsou?
Tak, my jsem jezdili už od malička, takový ty závody na vesnici a ve městě a tak. Všude nás bral taťka, protože to je blázen do cyklistiky. No a pak si mě vzali do Jaroslav Kulhavý Cycling Teamu a od té doby jezdím Český pohár. Brácha se věnoval ještě i jiným sportům, ale pak i u něj vyhrálo kolo a jezdíme spolu.
Když se teď ohlédneš zpátky. Rok jsi nezávodila. Jak hodnotíš svůj návrat. Jsi příjemně překvapená svojí aktuální výkonností?
No... Když jsem si poprvé sedla na kolo, tak jsem ujela asi 5 kilometrů a byla jsem z toho úplně vyřízená. Ale pak jsem si postupně přidávala. Nejdřív sama, pak jsem trénovala pod Kubou Mokrým a potom už vlastně s Martinem (Řehákem, pozn. redakce). Šlo to hodně postupně, ale myslela jsem si, že to bude víc fyzicky náročné a ono to pak bylo spíš psychicky. Bylo to hodně o hlavě. Protože když jdete po roce poprvé do intenzity a ono fo fakt nejede, vy chcete a prostě to nejde, tak je to hodně těžký. Ale jsem moc ráda za to, že jsem zase zpátky!
To jsme určitě rádi i my :-). A když odbočíme od cyklistiky. Čím se bavíš mimo kolo?
Mimo kolo, hraju od druhé třídy na kytaru. Sice už je to pár let, co nechodím do ZUŠky, ale o to víc mě to možná i baví. Ráda si i zazpívám i když to mi zase tak úplně nejde (smích). Než jsem se začala plně věnovat cyklistice, tak jsem hrála florbal, dělala atletiku a chvilku jsem zkoušela i aerobic. Nakonec ale vyhrálo kolo! Teď mimo tréninky a závody moc času nemám. Chodím na gymnázium a tak se školou je toho opravdu hodně. Ale ráda si čas najdu na rodinu a kamarády.
Fandu jsem si odchytla po závodě ČP MTB cross-country na Zadově, kde se postaral o jedno z našich "bramborových" umístění, kdy v kategorii kadetů dokončil na čtvrtém místě...
Fando, tak asi nejdřív zhodnotíme ten dnešní závod. Čtvrté místo a společně s Kájou Bedrníkovou dnes nejlepší týmový výsledek. Tak jak se ti jelo?
Jo, jelo se mi pěkně. A myslím si, že dobrej výsledek.
Co čtvrté místo, štve to?
Tak, bedna by byla lepší, ale zas tak to nevadí. Příští týden v Brně to klukům vrátím (smích).
Štěpánka už nám něco o vašem příchodu k nám do týmu vyprávěla. Tak teď ty, jak se to přihodilo, že jsi tady?
Martin Řehák mě oslovil, jestli bych nechtěl přestoupit, no a pak mi pan Slavíček poslal nějaké podmínky a tak, no a domluvili jsme se...
Kde jsi jezdil dřív, než jsi přišel k nám?
Se sestrou jsme jezdili od malinka spolu a spolu jsme byli i v Jaroslav Kulhavý Cycling Team.
Štěpka se před tím, než se stala na 100% cyklistkou věnovala i jiným sportům. Jak jsi na tom ty?
Tak já jsem dělal atletiku, potom jsem se věnoval basketbalu a pak jsem začal na kole a u toho jsem do teď.
Ty jsi v kadetech druhým rokem, tak jak to vidíš dál?
No rád bych se v juniorech prosadil do nároďáku. To by bylo super!
Tak budeme držet palce. A co mimo kolo, co tě nejvíc zaměstnává?
Škola! Studuju u nás v Holicích v prvním ročníku dopravu na Střední automobilní škole. A taky si rád zajdu s kámošema ven. Na to si čas udělám...
...a jak jsem sourozence Hojkovi viděla zblízka já?
Jsou to opravdu sourozenci jak mají být. Podporují se a fandí si na trati i mimo závody. Fanda je velký (a to doslova, je s přehledem našim nejvyšším závodníkem) pohodář. Stále v klídku a s úsměvem na tváři. Na trati za to však umí vzít pořádně! Štěpánka je fajn holka. Hodně zodpovědná a asi i díky své poctivosti se dokázala po zranění tak rychle vrátit na svou původní výkonnost a navázat na ni svými výsledky. O jejich pokoře ke sportu, vzájemném vztahu a povaze vůbec svědčí zpráva, kterou jsem od Štěpky dostala: "Dobrý večer, máme s bráchou ještě takový drobný dodatek, který chceme zdůraznit. A to je, že jsme oba dva moc rádi a vděční za to, že jsme v týmu. A já jsem asi nejvíc vděčná bráchovi za jeho výsledky v loňské sezoně, která pro něj nebyla vůbec jednoduchá, a to ze všech stran. Protože nebýt jeho, kdoví kde bych dneska byla. Přeci jen jsem byla tou menší částí balíčku..." Za sebe musím říci, že Štěpánka rozhodně, žádnou menší částí není a že i já jsem moc ráda, že takové závodníky jako je ona a Fanda můžeme v našem žluto-černém společenství mít!
Vyslechla a zapsala: Martina Slavíčková
