O uplynulém víkendu se v Albstadtu konal druhý podnik letošního světového poháru MTB cross-country. Náš tým reprezentovali v barvách národních týmů junioři Patrik Černý a Daniel Rubeš za Českou republiku a eliťák Matej Ulík za Slovensko. V týmových barvách se představila v elitní kategorii žen Tereza Tvarůžková. Výborně se v Německu zadařilo zejména Patrikovi, který v sobotním závodě juniorů obsadil 22. místo a byl nejlepším českým závodníkem ve výsledkové listině a především Terce, která v elitní ženské kategorii obsadila 23. místo a zapsala své osobní "světové" maximum.
Po návratu naší výpravy zpět domů, jsme si s Terkou sedly na kafíčko a trochu si o jejich dojmech z Albstadtu popovídaly...
Terezko, z Albstadtu si se vrátila s osobákem, k čemuž moc gratuluji, a zajímalo by mě, jaký je tvůj vztah k této trati, je to tvá oblíbená, obzvláště teď, když se ti na ní tak zadařilo?
Mám z trati v Albstadtu trochu smíšené pocity. Není sice nijak technicky náročná, ale fyzicky extrémně, člověk si tam hrozně dává a dost to bolí. Minulý rok jsem tam z toho moc dobré pocity neměla, ale to bylo určitě ovlivněno výsledkem. Letos se to trochu vylepšilo (úsměv), protože jsem si tam zajela krásné umístění, ale musím říci, že bylo hodně bolavé a asi to nikdy moje úplně nejoblíbenější trať nebude...
Když porovnáš první závod SP v Brazílii s Albstadtem. Co bylo jiné?
Už v Brazílii jsem cítila formu podobně jako v Albstadtu. Tam ale převažovalo takové to nadšení z něčeho nového. Nová destinace, krásná trať, super počasí, spousta diváků. Naproti tomu teď v Albstadtu už to bylo víc bojovnější a soustředěné... A hlavně, když jsem se podívala před sebe, s kým vlastně jedu v kontaktu, tak jsme se snažila nevnímat celý závod kolikátá jedu, ale bylo mi jasné, když jsem viděla, kdo jede se mnou, že to asi být špané nemůže. Doopravdy až v posledním kole jsem mrkla, jak na tom jsem a bylo to fajn.
Kdo závod sledoval na Red Bull TV, určitě si všiml, že jsi jela na pevném kole. Proč to?
Trať v Albstadtu je opravdu náročná především fyzicky. Jsou tam dlouhé výjezdy a žádná náročná technika. Rozhodla jsem se volit výhodu nižší hmotnosti pevného kola oproti celopéru. Jelikož mám na pevňáku teleskopickou sedlovku, tak tady to stačilo a výhoda nižší váhy, byla myslím dobrá volba. Navíc pravidla jsou taková, že v cross-country musíte jet na stejném kole jako v short tracku a já pevné kolo volila už v pátečním závodě.
Vraťme se teď zpátky k tvému výkonu. Vím o tobě, že býváš před závody dost nervózní. Bylo to stejné i tady nebo jsi cítila větší pohodu než obvykle?
Musím říci, že tentokrát snad poprvé jsem nebyla tolik nervózní. Dost jsem na tom pracovala. Cítila jsem totiž, že právě ta nervozita mě často připraví o dobrý výsledek, protože díky ní dělám zbytečné chyby. Toho jsem se chtěla vyvarovat a mám radost, že se mi to docela povedlo. Je pravda, že večer před závodem, když se člověk podívá do startovky a vidí ta jména, tak trochu nervózní začne být, ale snažila jsem se soustředit jen na sebe a myslím, že se to vyplatilo. Zpětně musím prozradit, že poprvé jsem viděla, že víc nervózní před startem byl Honza Slavíček, než já (smích).
A jaké pak byly pocity v cíli, když už bylo definitivní, že se ti podařil skvělý výsledek?
Vlastně se mi splnil sen! Vždycky jsme se na ty top holky jezdili jen dívat a já si představovala, jaké by to bylo být třeba v top 30. Obdivovala jsem všechny, které tam jezdily a najednou jsem tam! Byl to úžasný pocit, když jsem si uvědomila, že minulý rok jsem bojovala o to, abych nedostala rundu a teď jsem dojela 20 vteřin za holkou, která tam před dvěma lety vyhrála... Prostě super! Doteď tomu nemůžu moc uvěřit, ale jsem ráda, že se ukazuje, že to co děláme, tak děláme dobře.
Albstadt je tedy za námi, ale hned příští víkend se v rámci světového poháru znovu závodí a tentokrát doma v Novém Městě na Moravě. Tak co tě čeká těch pár dní mezi závody?
Popravdě, moc se toho stihnout nedá. Dnes jsem si odpočinula, zítra se pojedu projet na celopéru, protože v Novém Městě určitě pojedu na něm, tak abych si ho znovu osahala, ve středu trénink do rychla, no a ve čtvrtek už trénink na trati a v pátek už se nemůžu dočkat závodu!
Věřím, že výsledek z Albstadtu, ti určitě dodal chuti. Tak s jakými pocity se díváš směrem k závodu v NMNM?
Tak hlavně se těším, že to bude doma a přijdou nás konečně opět podpořit diváci. Moc se těším na tu atmosféru. V short tracku je to taková trochu loterie, ale věřím, že právě ta atmosféra mi dodá hodně sil jak v pátek, tak i v neděli v cross-coutry. Mám pocit, že v Albstadtu jsem ještě nebyla v úplné top formě, ta ještě určitě může gradovat, ale bude záležet, jak se poperu s tratí. Popravdě, i když je to doma, není to má oblíbená. Chtěla bych se soustředit hlavně na to, abych k závodu přistoupila s chladnou hlavou, nevytvářet si na sebe zbytečný tlak a jednoduše prodat to, na co mám. Věřím, že když se mi to povede, mohl by z toho být i pěkný výsledek a doma by bylo obzvlášť fajn.
Terko, díky, hodně štěstí a uvidím se ve NMNM
Ptala se Martina Slavíčková
