Sportovní tým to nejsou jen sami sportovci, případně jejich trenéři. Je to také spousta lidí v zázemí, kteří nejsou tolik na očích, ale jejich role je neméně důležitá. Takovými postavami jsou, napříč snad všemi sporty, jistě týmoví maséři. I v našem klubu takoví působí. Jako externista, především při soustředěních, s námi spolupracuje například otec naší uspěšné lyžařky a nyní především maratonkyně, Evy Vabcové, Karel Nývlt. Avšak ten, koho můžete v týmovém zázemí vidět časteji, je Michal Šípek. Já jsem využila příležitosti, kdy se v Trutnově konalo poslední červencový týden přípravné soustředění před nadcházejícím mistrovstvím České republiky v cross-country a při jednom z tréninků, kdy Michal řídil týmové doprovodné vozidlo, jsem ho vyzpovídala...
Michale, tak asi nejdřív nám řekni, jak se to vlastně přihodilo, že jsi se stal masérem. Je to tvá původní profese anebo to prostě přinesl čas?
Úplně moje původně plánovaná profese to asi není. Mám totiž vystudovanou střední průmyslovou šklou, ale maséřině jsem se začal věnovat poměrně záhy. Už po skončení své aktivní sportovní kariéry. Celou základní i střední školu jsem se věnoval především běžeckému lyžování a fotbalu. Pak jsem se, abych tak řekl pravdu, začal trochu nudit, no a protože u sportu jsem zůstat chtěl, vrhl jsem se na maséřinu.
Máš tedy zkušenosti i jako aktivní sprtovec. Vnímáš to jako bonus, při své práci maséra?
Určitě! Můžu nabídnout své vlastní zkušenosti, poradit, uklidnit. To je určitě výhoda.
Masér to není jen "opravář" fyzické schránky sportovce, ale často také té duševní. Myslíš, že právě v tom jsou tvé zkušenosti důležité?
Přesně tak. Někdy je to i o tom, že si stačí jen popovídat. Ujistit toho kterého sportovce, že je vše v pořádku. Především u holek, kde ty pochybnosti často bývají, je to důležité.
Je tedy rozdíl mezi jednotlivými sportovci, co od maséra očekávají?
Určitě je. Je to hodně o povaze toho kterého borce, o vzájemné důvěře, o tom, jak moc se znají. A samozřejmě jak jsem řekl, rozdíl je i mezi holkami a kluky. Holky častěji potřebují i trochu té psychické podpory a u kluků je zase potřeba více přitlačit na fyzickou schránku...
Pojďme tedy teď k tobě. Jak dlouho už u týmu působíš?
No, už je to sedm let. Nejprve to byl záskok na nějaké akci a později se z toho stala pravidlená práce.
Maséřinou se tedy živíš anebo stíháš ještě jiné zaměstnání?
Mimo maséřiny mám ještě lyžařskou školu. Ale to byl teď vzhledem ke Covidu dost problém, takže maséřina byl můj hlavní příjem. Působím ještě u českého reprezentačního družstva skokanů na lyžích a měl jsem v minulosti také tu čest spolupracovat i s italským skokanským nároďákem.
Střídat jako masér dva sporty na vysoké úrovni, to je asi dost časově náročné?
Tak někdy je to opravdu hodně těžký. Především v zimě. To nejsem doma skoro vůbec. Ale musím poděkovat rodině, která mi to zatím toleruje a snažíme se to všecho uzpůsobit tak, abychom si užili i dětí s manželkou společně a trochu se jim věnovali.
Ty máš dva kluky, starší Míša už půjde letos do školy. Tak co oni? Vedete je s tvojí ženou Bárou také ke sportu?
Míša už závodí na kole, respektive jezdí na závody na kole :). Jeho celkově baví pohyb. Takže hraje i hokej, fotbal, jezdí na lyžích. Letos jsme vyzkoušeli i běžky. No a do sportu zapojujeme i mladšího Matouše, kterému bude pět.
Vraťme se teď ještě k tvému masírování. Jak vypadá takový běžný den maséra na soustředění nebo závodech? Protože co já vím, tak masér nerovná se pouze masírovaní. To jsou i jiné potřebné činnosti...
Tak ráno hlavně společná snídaně :). Když jde o soustředění, tak pak připravit věci na trénink - pití, případně rezervy a tak, pak skočit do auta a jet jako řidič doprovodného vozidla na trénink, oběd, když to dobře jde, tak pak trochu odpočinku, no a odpoledne druhá tréninková fáze, potom před večeří masírování a po ní většinou další masáže, případně nějaké kompenzační cvičení, tejpování, podle toho co je potřeba. Končí se většinou tak v deset večer. A ráno znova...
Při závodech je program jasný. Po snídani se odjíždí na závodiště, postavíme týmový stan, připraví se pití a další občestvení a společně s mechanikem jdu do depa, kde se celý den staráme o závodníky tak, jak jdou jednotlivé kategorie po sobě. Podáváme pití, gely, případně řešíme defekty. No a nakonec to po závodech zase všechno sbalíme, většinou skočím za volant teamové dodávky a hurá domů!
... a jak jsem Michala zblízka viděla já
Michal je neskutečný kliďas. Z pohody ho vyvede málo co. Má osobitý smysl pro humor a z ničeho nedělá vědu. Poradí si se spoustu věcí a svoji pohodu dokáže přenášet na závodníky, což je u všech členů realizačního týmu hodně důležitá vlastnost. Má zkušenosti jak sportovní, tak i životní a to z něj dělá maséra s velký M, který je pro tým nepostradatelným článkem v celém tom řetězu, který je potřebný k tomu, aby na jeho konci byl co nejlepší výsledek závodníka v důležitém závodě.
Vyslechla a zapsala: Martina Slavíčková
