Matej Ulík, čtyřiadvacetiletý závodník ze Slovenska, obléká náš žlutočerný dres již čtvrtou sezonu. Za tu dobu se stal napříkad dvakrát mistrem Slovenska elitní kategorie v cyklokrosu a jeho jméno je stálicí na soupisce národního družstva Slovenska jak v cyklokrosu, tak i cross-country. S Mateem jsem si povídala v rámci soustředění, které probíhalo v Trutnově před silničním závodem Krakonošův cyklomaraton, jehož se posléze stal vítězem. Ale nepředbíhejme...
Mateo, jezdíš u nás už nějakou dobu a vlastně asi nikdy jsme si nepovídali o tom, co všechno předcházelo tomu, než jsi oblékl náš dres...
Ano, myslím, že toto je už moje čtvrtá sezona tady. Já jsem se cyklistice začal věnovat poměrně pozdě, až ve čtrnácti letech. Do té doby jsem se věnoval běžným sportům ve škole. Fotba, basketbal, florbal... Na kole začal jezdit bratr a tak jsem to vyzkoušel s ním. První impuls k tomu, abych se cyklistice začal věnovat více, byl hned můj první start. Byl to sice jen regionální závod, ale vyhrál jsem ho a to byl asi začátek. V dalším roce jsem si už nechal vystavit licenci a začal jsem závodit v kategorii kadetů ve slovenském poháru. Sice jsem nevyhrával, ale pravidelně jsem se umisťoval mezi prvními třemi. Takže jsem se hned dostal do repre. Všiml si mě Robert Glajza, který ve mě asi nějaký potenciál viděl. Měl jsem reprezentovat na ME kadetů, ale to zhatilo moje zranění. Podařilo se mi ale zvítězit na mistrovství Slovenska v kategorii kadetů v XCO a vlastně automaticky jsem se pro příští sezonu dostal do národního týmu. A od té doby jsem stálým reprezentantem Slovenska v cross-country i cyklokrosu. V začátku jsem absolvoval i výjezdy se silniční reprezentací, ale popravdě silnice mě moc neoslovila, takže zůstal jen terén.
Zmiňuješ silnici. Je to tak, že ji moc nemusíš ani v přípravě?
Tak v přípravě toho absolvuji na silnici hodně, ale za jedno nemám doma ani moc podmínky pro trénink na silnici a určitě mě to víc táhne k terénním disciplínám...
Vraťme se tedy zpět ke tvé cestě do našeho týmu. Jak tedy došlo ke kontaktu a k tomu, že jsi se stal naším členem?
Možná trochu náhoda. Chtěl jsem se samozřejmě zlepšovat a tak jsem navázal spolupráci s trenérem Vojtěchem Beranem. A i on ve mě asi viděl nějaký talent a tak mi sám navrhl, že má nějaké kontakty a mohl by mi tímto směrem pomoci. Nakontaktoval mě na asi tři týmy. Jeden se věnoval pouze matatonům, druhý cross-country a jelikož já jsem chtěl jezdit i cyklokros, tak volba byla jasná. Poprvé jsme se s Honzou Slavíčkem potkali myslím MS v cyklokrosu ve Valkenburgu a odtud už jsem nasedl rovnou do týmové dodávky a jel do čech na testy. Předběžně jsme se nějak dohodli, jel jsem domů, probral to s rodinou, promyslel jsem to a řekl jsem si, že to chci zkusit. No a už je to čtvrtá sezona...
Znamená to tedy, že to co následovalo, naplnilo tvoje očekávání?
Určitě. Já jsem moc vděčný za tuto šanci. Je to možnost, kterou nedostane každý. Podmínky jsou tady výborné a já jsem tu velmi spokojený.
Ale přeci jen, ze Slovenska to nemáš úplně nejblíž. Jak zvládáš cestování a další věci s tím spojené?
Je pravda, že z tohoto pohledu je to trochu horší. Mám pocit dokonce, že z roku na rok je to ještě složitější. Že cestování se vůbec neposouvá dopředu, spíš naopak. Ale beru to tak, že bez toho to prostě nejde. Každý musí někam cestovat a já mám výhodu, že mi řízení nevadí. Spíš naopak. A prostě si myslím, že to k tomu patří. Bez cestování nejde dělat žádný sport, když se mu člověk chce věnovat naplno a na mezinárodní úrovni.
Říkal jsi, že k cyklistice tě vlastně přivedl bratr. Tak co on, věnuje se jí stále?
Ne. Náš otec chtěl, abychom jezdili motokros. Bratr v tom byl i dost úspěšný. Já jsem jezdil také, ale musím přiznat, že jsem v tom úplně dobrý nebyl. Motokros je ale velmi finančně náročný a tak ta podpora už nebyla možná. Bratr tedy začal spíš rekreačně jezdit na kole, ale nikdy se tomu vlastně moc nevěnoval. Dnes občas vyzazí se mnou a za sezonu najede tak max. 2000 km.
Zkusil jsi tedy i motokros. Myslíš, že ti to něco dalo i pro cyklistiku?
Určitě, každá zkušenost v terénu je dobrá.
A svezeš se na motorce ještě teď někdy?
Ale ano, jezdím i teď, ale jen tak na houby nebo se trochu vybláznit. Nic velkého.
Zvládáš tedy ve svém volném čase i něco dalšího?
Cyklistika je velmi časově náročným sportem. Hodně ale záleží na tom, jak si to člověk rozvrhne. Určitě si najdu čas na turistiku, sem tam občas i na party, ale nejsem úplně ten typ, který by to vyhledával. Takže hlavní záliba asi ta motorka a někdy se taky svézt rychleji v autě... Všechno co je na kolech, tak to mě tak trochu baví...
A mimo sport a koníčky, co třeba profese? Přemýšlel jsi někdy o tom, čemu by ses chtěl věnovat v budoucnu?
Střední školu mám ukončenou elektrotechnickou. Takže to je obor, ve kterém se dnes uplatnit dá. Pokračoval jsem sice po maturitě na vysokou, kde jsem studoval trenérství. V určitý okamžik už to pro mě nešlo skloubit a musel jsem se rozhodnout zda studium nebo sport. Rozhodl jsem se pro sport a věnuji se mu teď naplno. Tak uvidím, co bude pak...
Tak se vraťme do současnosti. Jak hodntíš prozatímní průběh této sezony?
Tak tento rok, a vlastně už i ten minulý, je velmi specifický. Letos jsem to řešil trochu jinak. Po zisku titulu mistra Slovenska v cyklokrosu jsem se rozhodl, že už v rámci přípravy na sezonu XCO absolvuji závod SP a mistrovství světa v cyklokrosu. Nešel jsem do toho tedy z top přípravy a příliš dobrý výkon jsem tam nepodal, ale bral jsem to spíš jako přípravu. Následně jsem na měsíc odletěl do Turecka a tam se sezona rozběhla velmi rychle. Absolvoval jsem tam osm závodních startů a spoustu tréninkových kilometrů. Sezona se začala vyvíjet velmi dobře a to se týká jak výsledků, tak i mojí formy. Dokázal jsem závodit s lidmi, kteří jsou hodně dobří a jezdí ve svěťáku hodně vysoko. Pak jsem ale onemocněl, to mě asi trochu přibrzdilo a zatím jsem se nedokázal úplně vrátit zpátky. Zatím to tedy výsledkově není to, co bych chtěl a věřím, že se mi podaří přijít na to, co v tom je a svou formu zlepšit. Nejlépe asi hodnotím SP v Novém Městě n.M., ale bohužel tam přišel defekt, který zhatil nějaké lepší umístění. Teď v na SP v Leogangu jsem se už cítil o něco lépe a tak věřím, že to už dokážu prodat i někde dál.
Jsi dvojnásobným mistrem Slovenska v cyklokrosu. Jaká disciplína je ti bližší? Jsou to biky nebo cross?
Tak asi biky budou vždy převažovat na základě toho, že to je olympijská disciplína, ale cyklokrosos mě baví. Je to disciplína, která je jen pro lidi, které to baví. Jezdit totiž na kole, když je -5, sněží, prší, je bláto, tak to tě musí opravdu hodně bavit. I proto bych se chtěl v nadcházející sezoně, která už nebude ovlivněná olypijskou nominací, výrazně více věnovat cyklokrosu a možná absolvovat celou sezonu až po mistrovství světa.
Teď tě tedy čeká start na Krakonošově cyklomaratonu a tvoje ne úplně oblíbená silnice. Jak se těšíš? Dnes jsi si byl projet trať, tak co na ni říkáš?
Minulý rok jsem to absolvoval v úplně jiných podmínkách, což nebylo vůbec příjemné. Nahoře bylo asi pět stupňů, do toho pršelo a na mokrém asfaltu nejsem úplně nejlepší sjezdař. Přeci jen je to rozdíl jezdit na tenkých nebo tlustých gumách... Letos budou podmínky jiné, vím co mě čeká, takže se pokusím zabojovat o co nejlepší umístění.
A jak řekl, tak udělal! Matej Ulík se stal v sobtu 19. června 2021 osmým vítězem silničního maratonu Krakonošův cyklomaraton, zvítězil také v soutěži vrchařů a společně s Jakubem Kučerou a Robertem Hulou byl i členem nejrychlejšího týmu!
... a jak jsem Matea viděla zblízka já?
Mateo je skromný a velmi inteligentní kluk, který o cyklistice hodně přemýšlí (někdy možná až moc :-)). Není to úplně ten typ závodníka, který dostal do vínku nadělen ohromný talent. Tam kde teď je, je především díky svojí pokoře, pracovitosti a vůli. A to jsou vlastnosti, které sportovce předurčují k dlouhodobě se zlepšujícím výsledkům a stabilní formě. Navíc svým přístupem rozhodně jde příkladem ostatním. A to z něj poprávu dělá kapitána týmu!
Vyslechla a zapsala: Martina Slavíčková
