Náš klub, to není jen A tým, ale to je také líheň mladých adeptů cyklistky. Tato skupina pracuje pod vedením trenéra mládeže Martina Řeháka a tento rozhovor měl být původně jakýmsi zhodnocením výsledků, kterých naši nejmladší členové v této sezoně dosáhli. Nakonec jsme se ale shodli na tom, že ta absolutní čísla z výsledkových listin nejsou v této věkové kategorii to nejdůležitější. Že úkolem mládežnické skupiny je vypěstovat v mladých sportovcích především lásku k disciplíně a také vědomí, že bez práce nejsou koláče. A že pokud člověk poctivě pracuje, výsledek se dřív či později, určitě dostaví...
Martine, výsledky A týmu v letošní bikové sezoně jsme už zhodnotili. Teď je tedy řada na tobě, jako na člověku, který je v našem týmu zodpovědný za práci skupiny mládeže, jak ty jsi spokojen s tím, jak tvoji svěřenci pracovali?
Tak co se týká žáků, tak tam je to určitě a především o získávání zkušeností. A to nejen na horských kolech, ale i na silnici, která je pro tuto věkovou kategorii hodně důležitá. Proto jsme letos zařadili víc silničních závodů, než tomu bylo v předchozích sezonách. Jsem toho názoru, že pro žáky by cyklistika měla být hlavně pestrým sportem a specializace by měla přijít až později. Proto bych nehodnotil pouze biky, ale sezonu jako celek.
Nejvýraznějšími osobnostmi žákovské kategorie jsou v našem týmu bezesporu Ríša Severyn a Dominik Hřebejk. Právě u nich je krásně vidět plynulý růst výkonnosti od těch úplných předžákovských let až k hranici kategorie kadetů, do které oba naskočí již v blížící se cyklokrosové sezoně. Věřím, že na tento těžký přechod mezi kategoriemi jsou připraveni, jelikož se oba dokázali, jako druhoročáci v žácích, posunout z těch loňských umístění mezi dvacátým a třicátým místem v českém poháru až do úplné špičky. Ríša to potvrdil i svou nominací mezi Lvíčata na ME MTB v Pile. No a Dominik se ze svých loňských umístění ve čtvrté desítce ČP propracoval až do top ten ve finále v Touškově. Kluci tak jsou nejen výsledkovým přínosem pro tým, ale zároveň jsou i motivací pro ostatní, že pokud jste v tréninku poctiví, můžete se vymanit z průměru až na úplný vrchol.
Oba kluci tedy přechází do kategorie kadetů. Tak jaká jsou očekávání tvoje a samozřejmě především jejich?
Já doufám, že v těch očekáváních jsem hlavně s kluky zajedno. I z vlastní zkušenosti vím, že když jednou člověk přičichne k úspěchu, už jen těžko se touhy po vítězství a dobrých výsledcích zbavuje. A já jsme přesvědčen, že jak Ríša, tak i Dominik, mají na to, aby i jako kadeti prvoročáci atakovali první desítku své kategorie.
Sezona MTB je tedy za námi a my plynule přecházíme do té cyklokrosové. U starších závodníků už není automatické, že by absolvovali jak biky, tak i cyklokros. Jak je to u mládeže?
My rozhodně cyklokrosovou sezonu absolvujeme. Bez cyklokrosu to v mládeži nejde! Je to právě o té pestrosti a získávání zkušeností. Takže ano, naši mládežníci určitě cyklokrosové závody v rámci TOI TOI CUPU 2021 absolvují.
Zatím jsme mluvili jen o těch nejlepších, ale naše mládežnická skupina je poměrně široká. Jak hodnotíš práci s mládeží v širším měřítku?
Původně jsme začínali s formátem přípravky, která čítala dva tréninky v týdnu, plus účast na pár regionálních závodech. Když první závodníci dospěli do žákovské kategorie, tak se začaly rozvírat ty pomyslné nůžky mezi těmi, kteří se chtěli věnovat cyklistice na výkonnostní úrovni a mezi těmi, kteří chtěli pokračovat v rozsahu dejme tomu cyklokroužku... Tady přichází ten složitý bod, jak vlastně určit, kdy by se mělo začít tlačit na výsledek. Bohužel dnes vidíme, že specializace a přizpůsobování fungování mládežníků těm absolutním výsledkům, se posouvá stále do nižšího věku. Dnes, pokud chce mít žák výsledky, už prostě nemůže jet jen tak na prázdniny k babičce. Všechno se musí přizpůsobit přípravě. A to samozřejmě ne každý v tomto věku chce.
To je určitě stále aktuální téma. Jak to vidíš ty? Měla by pro žáky být cyklistika spíše hrou a ten velký sport se vším všudy by měl přijít třeba až v kadetech?
Já bych si moc přál, aby to bylo právě tak. Aby žákovská kategorie byla stále jakousi přípravkou. Proto si myslím, že ptát se v žácích na výsledek v závodech není úplně ta správná cesta. Všechno o té velké cyklistice by se, dle mého názoru, mělo začít odehrávat až v kadetech nebo případně až v juniorech.
Odpovídá téhle tvé vizi i přístup k mládeži v našem klubu?
Určitě. Snažíme se dávat především žákům, ale i kadetům prostor, aby měli čas si uvědomit, co pro ně cyklistika znamená a teprve potom se rozhodli, zda chtějí jít dál v klubu tou cestou výkonnostní, anebo pro ně bude cyklistika "jen" koníčkem, kterému se budou věnovat ve svém volném čase a je tak pro zábavu.
Žáky už jsme zmínili. Pojďme tedy ke kadetům. Ti nejlepší už jsou jakousi přípravkou A týmu a jejich výsledky jsme hodnotili společně s těmi nejlepšími, ale co ti ostatní?
Tak máme tu poměrně početnou "druhou vlnu" kadetů, kteří na tom nejsou výsledkově ještě tak skvěle, ale i u nich je progres zřejmý. Cyklistika je vytrvalostní sport a u některých se i výsledky dostaví třeba až po delší době. Záležet bude především na nich samotných, jak budou přistupovat k tréninku a zda zejména při přechodu do juniorů budou chtít opravdu tvrdě a poctivě pracovat. Pokud ano, jsem přesvědčen, že potenciál mají.
A co děvčata? Aktuálně nás reprezentují dvě kadetky, tak jak se daří jim?
První z nich, Hanka Jurová, už u nás jezdí hodně dlouho. Výborně se jí dařilo především předminulou cyklokrosovou sezonu, kdy ještě coby žačka, proháněla ve společné kategorii žákyň a kadetek právě starší kadetky. Pak u ní přišel ani ne tak výkonnostní, ale spíš výsledkový útlum. Nedařilo se jí prodat to, co měla natrénováno. V tréninku byla vždy perfektní, ale v závodě už svůj výkon většinou nedokázala zopakovat. Obdobné to bylo i letos v MTB. Hanka ale vždy hodně inklinovala k cyklokrosu, takže věřím, že se jí to v nadcházející sezoně podaří zlomit.
Nováčkem v týmu je Nikola Vágnerová, která k nám přišla teprve v průběhu této sezony. Doteď jezdila spíše regionální závody v místě bydliště, ale měla chuť zkusit i něco víc a tak přišla k nám. Hned na prvním tréninku ukázala, že je schopná pohárové tratě v pohodě zvládnout a i když první závod v Hlinsku, z důvodu technických problémů, protrpěla, tak jak na náročné trati na MČR v Harrachově, tak i při finále v Touškově si už vedla výborně a 11. místo z Touškova je skvělým výsledkem.
Takže to by byly soutěžní kategorie. Při našem týmu pracuje ale také skupina přípravky. Tak jak se daří práce tam?
Přípravka, to je hlavně zábava na kole. O ničem jiném to není. Pod vedením Ondry Nováka, mají děti dvakrát v týdnu trénink plný zábavy, kdy se učí úplným základům jízdy na kole v terénu i mimo něj. Ondra dává do společných tréninků svůj mladický náboj, děti se na tréninky s ním těší a to je asi to nejdůležitější. Pokud už vyráží na nějaké závody, tak je to vždy o tom, kam kdo chce a jakou má chuť. Tady je výsledek opravdu z pohledu cyklistické přípravy až na posledním místě a jde jen o prostou radost z pohybu. I v této skupině jsou už závodníci, kteří dosahují poměrně vysoké výkonnosti, ale celkem záměrně toto nijak nevyzdvihujeme, protože v tomto věku je to opravdu především o zábavě a teprve okolo desátého roku věku se ukáže, zda ten který adept cyklistiky nastoupí na cestu výkonu nebo zůstane v rámci volnočasového kroužku.
...a jak jsem Martina viděla zblízka já
Náš rozhovor jsme natáčeli při soustředění v Trutnově, které tu Martin měl před zahájením cyklokrosové sezony s našimi kadety, juniory a závodníky do 23 let. Na Martinovi je vidět, že ho cyklistika a trénování hodně baví. Je to takový hypraktivouš, který toho zvládá opravdu hodně. Věnuje se jak těm nejmenším a jejich rodičům, kdy je neuvěřitelně trpělivý, ale dokáže být trenérem a rádcem i těm starším. Poradí nejen teoreticky, ale jelikož se stále udržuje ve formě, tak dokáže i prakticky ukázat, jak si poradit s nástrahami bikové nebo cyklokrosové trati. Jeho pracovní nasazení je obdivuhodné. Mimo trenérské práce v našem klubu, navíc pracuje jako učitel na střední škole a je tátou devítiměsíčního Teodora. A to už je opravdu fuška. My si určitě budeme přát, aby Martinovi jeho elán vydržel co nejdéle a aby mu jeho mladí svěřenci dělali jen a jen radost!
Vyslechla a zapsala: Martina Slavíčková
