Domácí závod světového poháru MTB XCO je za námi. Byl jedním z vrcholů letošní bikové sezony a tak jsme měli i velká očekávání. Ta naplnila a možná i předčila především Terka Tvarůžková, které se v závodě žen elite podařil doslova husarský kousek. Se startovním číslem 109 dokončila závod jako nejlepší česká závodnice na 29. příčce! Tedy... Klobouk kolů, Terko!!!
V elitní mužské kategorii jsme měli dvojí zastoupení. Barvy našeho týmu hájil Matej Ulík a Timofej Ivanov. Timofej dobře odstartoval, ale po prvním z celkových šesti okruhů už začal ztrácet a rozhodčími byl posléze odvolán na 114 místě. Dobře si vedl Mateo, který se pohyboval okolo sedmdesáteho místa, ale pro defekt se propadl na cca 105 pozici. Nic však nevzdal a ještě se dokázal posunout o dvace míst vpřed a závod dokončit na 84 místě. "Jsem naštvaný. Konečně jsem se cítil dobře a jelo se mi fajn. Bohužel přišel defekt a tak to umístění není až takové..." mrzelo v cíli Matea.
V sobotu, tedy den před elitními kategoriemi, startovaly v rámci Světové juniorské série i naše dvě čerstvě "osmnáctky" Karolína Bedrníková a Štěpánka Hojková. Obě předvedly velmi dobré výkony, které ovšem pokazila trocha smůly. V případě Káji to byl defekt, který ji odsunul z úžasného druhého místa na konečnou patnáctou pozici a Štěpka, která se pohybovala na úrovni top dvacet, se zase vinou pádu propadla o sedm příček na 27. místo v cíli. Jak ony hodnotí svůj výkon a jak se po závodě cítí, tak o tom jsem si povídaly trochu podrobněji hned v sobotu večer...
Karolína Bedrníková Štěpánka Hojková
Tak holky, kdybyste měly shrnout dojem z dnešního závodu do jedné věty. Jak by zněla?
Štěpka: Bylo to blátivý, šílený ale bylo to super!
Kája: Nadšení, smutek, nadšení, smutek... (smích)
Vypadalo to, že forma byla. Připravný jste na závod byly asi dobře?
Kája: Já si myslím, že jsme obě byly hodně dobře připravený (Štěpka: Souhlasím.). Honza Slavíček nás tady na soustředění připravil fakt perfektně. Za sebe musím říct, že mě za loňský rok asi už hodně dobře poznal a je to znát. O to víc mě mrzí, že defekt mám snad jednou za rok a zrovna na tomle domácím závodě to takhle vyšlo. Ale nedá se nic dělat, život jde dál...
Ty jsi se, Kájo, do doby, že přišel ten defekt pohybovala na úplné špici závodu na druhém místě. Co se ti honilo v tu chvíli hlavou?
Kája: Popravdě, já jsem si ani neuvědomovala, že jedu druhá. Myslela jsem, že jsem tak čtvrtá, pátá... V každém případě, jsem se snažila se pořád soustředit, jet svoje tempo a nenechat se vyhodit z rytmu.
Pak ale přišel defekt. Popiš ten okamžik.
Kája: Bylo to na konci sekce Mitas Choice. Měla jsem pomalý defekt, ale vypustilo se to úplně a jela jsem po prázdném vlastně celý jeden výjezd, sjezd a ještě jeden výjezd do depa. Hned po výměně kola jsem byla tak rozjetá, že jsem začala jet úplnou hranu, abych co nejvíc ztráty dojela a asi jsem to trochu přehnala. Dojela jsem ale do skupinky okolo sedmnáctého místa a i když jsem si musela na chvíli zvolnit, tak jsem se pak ještě mohla posouvat vpřed a bylo z toho nakonec alespoň to patnácté místo.
Štěpánko a co ty, jaké jsou tvoje dojmy?
Štěpka: Tak pro mě je to vlastně premiéra v tak velkém závodě. Letos jsem už závodila v Turecku a jela jsem i první závod WJS v Haimingu, ale to se vůbec nedá srovnat. Tady byla mnohem větší konkurence a i na startu nás bylo asi o třicet víc než v Haimingu. Takže už jen ten start byl mazec. Bylo docela těžký vůbec dostat se dopředu. Chtěla tam každá z nás. Výhodou je tady trať, kdy zaváděčka je docela široká a tak když na to máte, tak se posunout dopředu dá. A mě se to docela povedlo. I potom se mi jelo hodně dobře, ale pak přišel ten pád a bylo to.
Čím myslíš, že to bylo, že k tomu pádu došlo. Jela jsi, jak se říká, na hraně?
Štěpka: No, asi jo. Bylo to asi o tom, že jsem jela na hranici svých možností a i trochu riskovala. No, tak nedopadlo to úplně nejlíp, ale i tak jsem s umístěním spokojená. Sice to nejsou body, ale 27. místo beru jako úspěch.
Domácí závod WJS je tedy za vámi a co vás čeká teď?
Kája: Tak teď dva závody Českého poháru. Nejdřív na Zadově, kam se moc netěším. Trať mi tam moc nesedí, ale říkám si, že když je forma, tak by to mělo jít. A pak další pohár v Brně a závod C2 v Peci pod Sněžkou. Ten závod tady mě docela nakopl. Cítím, že výkonnost mám a chtěla bych hlavně udržet hlavu v klidu, abych nedělala zbytečně chyby.
Štěpka: No, já opravdu nedočkavě vyhlížím právě ty dva pohárové závody na Zadově a v Brně a moc ráda bych se tam poprala o nominaci na mistrovství Evropy a možná i světa. To je můj velký cíl. Tak uvidíme...
...a jak jsem holky viděla z blízka já?
Tak v každé případě obě holky přistupují k cyklistice zodpovědně a zároveň se jí hodně baví. Dokonalá kombinace... A že nic neošidí, tak o tom svědčí malá příhoda, ke které došlo v průběhu našeho rozhovoru. Právě když jsme byly uprostřed povídání, chytla Štěpku taková křeč do lýtka, že jsme musely na chvíli přestat a počkat až povolí. A kdo někdy sportoval, tak dobře ví, ža k takovým nepříjemnostem dochází právě tehdy, když jste do svého výkonu dali úplně všechno... Ale co mě dostalo nejvíc je to, že holky, ač na trati soupeřky, tak mimo závodiště jsou doslova kámošky jak hrom. Jejich data narození dělí pouhých pět dni a možná i proto mají k sobě hodně blízko. Když už jsem chtěla náš rozhovor ukončit ozvala se najednou úplně spontánně Kája: "Já bych ještě něco chtěla říct." "Tak povídej", vyzívám ji. "Já jsem hrozně ráda, že Štěpka přišla k nám do týmu. A že je tady a že jsme tady spolu takhle dvě." A k tomu snad už není co dodat. Jen snad, že je to fajn.
Vyslechla a zapsala: Martina Slavíčková
